Veterinární péče a prevence 

Pokud chceme, aby se pes dožil vysokého věku a měl za život co nejméně zdravotních problémů, je důležité klást velký důzaz na prevenci. Toto téma je však tak obsáhlé, že pokud bychom chtěli opravdu vyjmenovat veškeré věci, které sem patří, museli bychom o tom napsat knihu a ta by s jistotou neměla jen jeden díl. 

Výběr veterináře:

Vše asi začíná výběrem zvěrolékaře. Jak správný zvěrolékař vypadá už většina lidí neřeší. Doktor by měl na vašeho mazlíčka i na vás působit pozitivně, měl by umět se zvířetem komunikovat, mít k němu pokud možno vřelý a přátelský vztah a hlavně by měl danému zvířeti rozumět. Je mnoho specializací, stejně jako u lidských doktorů, pokud mám velké molosoidní plemeno psa, u kterého je pravděpodobnost, že bude trpět na určité nemoci v průběhu svého života, nebudu chodit k veterináři, který se specializuje kupříkladu na terarijní zvířata. Zároveň však žádný veterinář nemůže být specialista na vše a u nás si osobně vážíme takových doktorů, kteří se bezhlavě nevrhají do každé léčby a umí říct: "Tomuhle problému úplně nerozumím, bylo by lepší zajít ke specialistovi". 
Máte pak přinejmenším jistotu, že veterináři nejde jen o to, jak vaší peněžence pustit žilou, ale především o blaho zvířete. Další důležitou věcí je, aby vám váš vet uměl věci ohledně prevence a léčby vysvětlit. Málokterý majitel zvířete má přehled o veterinární péči, a tak je důležité rozumět, co vám doktor řekl. Často se nám stává, že se při nemoci zvířat lidí ptáme, co jim doktor řekl, a oni odpoví: " Nevíme, vlastně jsme mu úplně nerozuměni. Říkal něco jako že máme dávat léky, a pak snad přijít na kontrolu". Nebo: "Nohu máme převazovat, prosím vás, jak se to vlastně dělá, my jsme nechtěli být za hlupáky." Doktor vám musí vždy dát jasné pokyny, jak se o zvíře v případě nemoci postarat, a vysvětlit vám, jak jednotlivé úkony provádět, pokud s tím nemáte zkušenost. Dále by vám měl určitě umět poradit, jak nemocem předcházet a spoustou dalších věcí.

Je hloupost volit veterináře podle vzdálenosti ordinace od vašeho bydliště. Neříkáme, že veterinář, kterého máte za domem, nemůže být skvělý, jen je potřeba zamyslet se, jestli kvalita péče opravdu odpovídá vašemu očekávání, a pokud ne, je lepší si třeba pár kilometrů k veterináři popojet. Samozřejmě, pokud máme psa kupříkladu po autonehodě, krvácí, jeví známky otravy a nebo je jeho stav jakkoli jinak kritický, pospícháme na nejbližší veterinu. Převoz psa na velkou vzdálenost v takovém případě je hloupost. Doporučujeme však okamžitě informovat svého veterináře o nastalé situaci. 
Asi nejhorší je střídání veterinářů, které je velice časté především u nás v ČR. Jednou jdeme na očkování k jednomu doktorovi, přijde nám moc drahý, tak jdeme příště k jinému. Pes nám jednou marodí a záléčí ho pan Okurka, podruhé jdeme k panu Petrželovi (jména sme si samozřejmě vymysleli). Podstatné je to, že pokud se psem střídáte veteriny jak na běžícím pásu, je nemožné vytvořit zvířeti anamnézu a ošetřující lékař se vlastně nemá o co opřít při diagnostice vašeho mazlíčka. Nezná jeho případné alergie, prodělané nemoci ani absolvovaná vyšetření. Vy pak často musíte sáhnout hluboko do peněženky, jelikož vyšetření, která pes má, jsou vám k ničemu, jelikož doktor neví, že vůbec byla provedena a dělají se znovu. 

V diagnostice psa můžeme zvěrolékaři velmi pomoci natočením jednotlivých problémů, kupříkladu pokud pes opakovaně zvrací, je malátný a můžou na něj jít i mdloby, první věc, která napadne spoustu chovatelů, je epilepsie, která je u psů čím dál častější. Není nic jednoduššího než vzít například mobil a celou situaci natočit, veterinář pak má kompletní informace, jak dané příznaky nemoci vypadají a nemusí se spoléhat na váš mnohdy nedostatečný a zmatený popis symptomů. 

Zajisté jste si všimli, že jsme nezmínili volbu veterináře podle vašich finančních možností. Jednoduše proto, že pokud chcete na zvířeti ušetřit, nebo nemáte dostatečné přijmy na to, abyste mu dopřáli zdravotní péči, nemá cenu si ho vůbec pořizovat. Často se stává, že zvíře veterinu nenavštíví, i když by to bylo zapotřebí, jelikož by to prostě bylo moc drahé. Pak až, když je doslova zvíře na pokraji zhroucení a ohrožené na životě, jede se k lékaři. Takto by to rozhodně vypadat nemělo. Tím se dostáváme zpět k prevenci. Pokud vezmete psa jednou za půl roku k veterináři na preventivní kontrolu, necháte u něj pár set korun, ale víte, že zvíře je v pořádku a nic mu nehrozí. Mnoho nemocí se rozšiřuje dlouhou dobu než se dostanou do kritického stavu a my pravidelnou prohlídkou můžeme spoustě z nich předejít, zachovat zdraví našeho mazlíčka a zároveň se vyhnout velkým výdajům za pozdější léčbu naplno propuklé nemoci, která pak nemusí vždy skončit zdárně. 
Navíc lidé, kteří prevenci podcení, si často ještě přisadí a hodí vinu na veterináře, místo aby se zamysleli nad tím, jestli opravdu oni sami udělali pro své zvíře maximum. 
Je důležité uvědomit si, že veterinář není Bůh, který dokáže nemožné, ale spíš takový anděl strážný, který se občas přičiní o nějaký ten zázrak.

MVDr. Markéta Rázgová, ošetřující lékař našich zvířat a její kočka
MVDr. Markéta Rázgová, ošetřující lékař našich zvířat a její kočka

 

Očkování:
Ze zákona je povinné pouze očkování proti vzteklině, asi každý veterinář ale doporučí zároveň vašeho mazlíčka naočkovat na infekční psí choroby. Existuje však mnoho jiných očkování, které můžou zvíře ochránit před případným nebezpečím. Doporučujeme proto nastínit vašemu veterináři, co se zvířetem děláte, co s ním v blízké době zamýšlíte a jak s ním trávíte čas. Pokud totiž chodíte třeba ke koním, je dobré mít psa naočkovaného proti tetanu, to můžeme vřele doporučit i těm z vás kteří venčí psa na místech, kde se koně pohybují, nebo vlastní kozy, ovce či jiná hospodářská zvířata. Tetanus se totiž z trusu může dostat do země ve které je schopný přežít velmi dlouhou dobu i při poměrně vysokých teplotních výkyvech. 
Pokud třeba plánujete zabřeznutí feny, zkontrolujte s veterinářem, jestli se další očkování nebude překrývat s jejím těhotenstvím a nebo poporodním obdobím, kdy se stará o štěňata, aby se případně naočkovala dříve, než zabřezne. O různých možnostech očkování vám už pak poví váš zvěrolékař, který zajisté sestaví tu nejlepší kombinaci vakcín přímo pro vašeho psa. 

antiparazitika:
Ať už se jedná o vnitřní nebo vnější parazity, je potřeba mít se na pozoru. Paraziti jsou přenašeči chorob a oslabují imunitu našeho mazlíčka. Klíšťata, Blechy, nebo různí červi jako škrkavky či tasemnice, prevence je nutná!
Za žádných okolností bychom nikomu nedoporučili bezhlavě se pouštět do nákupu antiparazitik v jákýchkoli prodejnách, bez konzultace s veterinářem. Prodejci antiparazitik sice musí projít "kurzem", který je opravňuje tyto produkty řádně prodávat, ale z vlastní zkušenosti víme, že mají kolikrát néuplné informace, nebo jsou kurzy zaměřené na prodej určité značky, s jejíš výrobcem má daný řetězec nebo prodejna smlouvu o spolupráci. Takže se v klidu může stát to, že vás prodavač slovně zmasíruje a navede k nákupu, který nemusí být vždy ku prospěchu vašeho zvířete. Navíc na to, aby prodavač opravdu mohl říct, jaké antiparazitikum je pro vašeho psa vhodné, musel by znát jeho případné alergie a zdravotní stav. Proto vám ani ten sebelepší prodavač nemůže s jistotou říct, co je pro vašeho psa nejlepší antiparazitikum a bude vám prezentovat jen své názory. Oproti tomu konzultovat s veterinářem, jaké antiparazitikum podat zvířeti, už smysl má. Veterinář, pokud má zvíře delší dobu v péči, ví, jak na jednotlivé látky reaguje, látku mu i aplikuje a vy máte za stejnou a mnohdy i nižší cenu kompletní servis bez starostí. 

Vnější paraziti:
Paraziti jako klíšťata a blechy se likvidují pomocí šamponu a přípravků na jejich vyhubení. Je ale důležité si uvědomit, že až 80% živých blech a vajíček se drží mimo tělo psa a blechy mohou přenášet zárodky tasemnice. Je tedy nutné vyčistit i pelechy, koberce, pohovky, nebo kotec a celé prostory ve kterých zvíře žije. 

Jako prevence slouží obojky a pipety s účinou látkou hubící parazity, která se aplikuje za krk. Je však nutné vybrat spávný obojek, některé obojky obsahují látky, které vadí kočkám, takže pokud máte zablešeného psa a vlastníte i kočku, nemůžete mu na krk nasadit jakýkoliv obojek. 
V dnešní době se dá předejít parazitům i tabletami, které pes pozře, není pak sice chráněn, ale paraziti po napití se z hostitelovi krve zemřou, s tím, že tableta by měla zabít parazita do 12 hodin a nemoci která přenášejí klíšťata se do těla začnou uvolňovat a infikovat ho právě až mezi 12-24 hodinami po zakousnutí parazita. Proti některým nemocem přenášených klíšťaty můžeme našeho mazlíčka nechat i naočkovat. Antiparazitika jdou samozřejmě i skombinovat a váš veterinář vám určitě poradí nejvhodnější kombinaci pro vašeho psa. Existují i přírodní přípravky, které by měli parazity odhánět, jako třeba konopný olej, ale jejich účinek není ve většině případů nijak slavný. Trh je v dnešní době přehlcen přípravky proti parazitům a tím spíš je důležité vše konzultovat s veterinářem, který bude pro vaše zvíře ten nejvhodnější. Pokud vsadíte na rady někoho, kdo vaše zvíře nezná, nebo jen třeba na obyčejný průzkum z internetu, může se vám stát, že ve snaze zvířeti pomoci mu síše uškodíte.

Vnitřní paraziti: 
především sem patří červy, kteří se usídlí nejčastěji ve střevech zvířete, oslabují jeho imunitu napadené zvíře přichází o hmotnost, může být apatické a dehydrované a pokud nejsou paraziti v čas odstaneni, může mít jejich přítomnost v těle pro zvíře fatální následky a to především u štěňat. Červy také můžou vytvořit cysty ve tkáních, kam se pak běžná odčervení nedostanou, to hrozí především zvířatům, která nejsou pravidelně odčevovaná. 
K odčervení se používají antiparazitické tablety, pasty a sirupy ( podle věku a hmotnosti zvířete) a kupříkladu pro psy, kteří po peronárním podání přípravku zvracejí, existuje i spot-on verze některých přípravků. Žádné z odčervovadel však neslouží jako prevence. Proto je vhodné odčervení provádět několikrát do roka podle věku psa a prostředí ve kterém se pohybuje. Odčervení je vhodné cca po 14 dnech od podání přípravku zopakovat. Většina odčervovadel totiž zabije pouze vyvinuté dospělce parazitů, vajíčka však ve zvířeti zůstanou a většina z nich se právě v období cca dvou týdnů vyvine, proto je dobré odčervení zopakovat, aby nově vylíhnutí dospělci neměli možnost naklást další vajíčka. Zároveň je vhodné odčervovadla po čase prostřídat, aby nevznikla resistence parazitů na účinnou látku, kterou v sobě daný druh antiparazitika má. 

Pokud si nevíte s odčervením rady, navštivte svého veterináře, zvířeti bez problémů podá přípravek na zahubení parazitů a poradí vám s další prevencí. 


Podávání lidských léků zvířeti: 
Zvíře není člověk a ne všechny léky které člověku pomáhají, pomůžou i zvířeti. Nikdo bez veterinárních znalostí by neměl dávat zvířeti lidské léky a i pokud má člověk s léky praxi a zkušenost, měl by jejich podání konzultovat s lékařem. Především nejčastěji podávaný paralen a ibalgin jsou pro zvířecí ledviny a játra hotovou katastrofou a mohou je vážně poškodit. Nikdy nedávejte svému zvířeti léky, které vám nedal, nepředepsal nebo nedoporučil veterinář! 

Údržba a kosmetika: 
Samozřejmě si pod tímto pojmem nepředstavíme to, že když se nám zvíře vyválí v bahně nebo je jinak špinavé, poběžíme na veterinu s tím, aby nám jej veterinář dal do původního stavu. Údržbou a kosmetikou se v tomto případě myslí věci jako stříhání drápů, protrhávání chlupů v uších u některých plemen (velký knírač, afgánský chrt atd.) a podobné činnosti. Většina chovatelů a lidí kteří se psem žijí delší dobu počase tyto úkony zvládají bez problémů sami, nicméně pokud si nejste jistí a netroufáte si na ně, veterinář vám v klidu vysvětlí a ukáže jak na to. Samozřejmě prevence je na nás a kupříladu pravidelné čištění zubů psa, podávání vhodných věcí k okusu a nebo přidávání kelpy značně pomůže zamezit vzniku zubního plaku a kazů. Pokud se psovi i přes vámi poskytnutou péči zuby hodně zabarvují nebo kazí, doporučujeme udělat krevní rozbor a vyšetření, jelikož zahnědlé a kamenité zuby jsou častým ukazatelem nemoci ledvin.

Chondro přípravky a vitamíny: 

Jak pes stárne, jeho pohybový aparát přestává být tak funkční jako dřív. Stejně jako lidské, i psí seniory bolí záda a nohy a vlastně všechny klouby. Někteří psi trpí na řídnutí kostí a hrozí jim zlomeniny. Podáváním vitamínů po celý život psa nic neskazíme, bude mít silnější imunitu, kvalitnější a lesklejší srst, větší sílu a celkově bude vytálnější. Ovšem i pes se může vitamíny předávkovat, takže je lepší jejich kunzumaci prokonzultovat s odborníkem. Na stáří pak psovi často veterinář doporučí používat nějaký z chondro doplňků, který mu usnadní pohyb. 
Je důležité uvědomit si, kdy je čas se psem odejít do penze a věnovat mu zvláštní pozornost, nepřeceňujte nikdy pohybové možnosti vašeho psa, vyhnete se tak velkým problémům a výdajům za léčbu, která zpravidla jen zpomalí průběh nemoci. 

Homeopatika: 
Stále častěji se můžeme setkat v ordinacích s letáčky, nebo i přímo s přípravky z řady homeopatik. Názor na tyto přípravky máme vcelku neutrální. V každém případě, pokud víme, že náš pes se bojí ohňostrojů a nemáme možnost na silvestra odjet někam do klidu, kde pes nebude rušen, je určitě vhodnější vyzkoušet alternativní způsob na přírodní bázi, než psa nadopovat tunou zklidňujících léků

 Především dělobuchy a petardy, které v posledních letech připomínají spíš vpád islámského státu nebo začátek občanské války místo oslavy nového roku, psy velmi stresují. Když k tomu všemu připočteme, že pes je velmi empatické stvoření, které vnímá i náš stres z toho, že víme, že se blíží něco, čeho se bude bát, tak je recept na paniku a kolaps na světě. Ať už si myslíme, že homeopatika působí jako placeboefekt, který přeneseme podvědomě i na psa, nebo je považujeme za skutečný lék, je otázka, kterou se nechceme zabívat. Místo toho je lepší zeptat se, zda opravdu není lepší zkusit alternativu a v případě její selhání sáhnout po plánu který jsme měli původně připravený. V tomto případě to za pokus asi stojí. I přesto však použití homeopatik doporučujeme konzultovat s odborníkem a nepouštět se do alchymistických pokusů. 

Případy, kdy jsou vhodná různá preventivní vyšetření: 


V životě psa nastávají okamžiky, kdy určitě stojí za to zainvestovat do preventivních vyšetření, které mohou zabránit katastrofě. Medicína uhání mílovými kroky kupředu a to i na poli veterinárním. Jdou dnes dělat DNA profily zvířat, očkovat nemoce, u kterých to před několika desetiletími nešlo, a všeobecně, když se podíváme na veterinární možnosti dnešní doby, připadali by našim prarodičům jako povídka ze sci-fi románu.

Chystáte se se psem dělat Agility, pulling,chrtí dostihy, nebo jiný sport nadměrně zatěžující klouby, svaly a srdce psa? Doporučujeme vám udělat RTG vyšetření vašeho zvířete. K uchovnění malamuta potřebujete vyšetření DKK (displazie kyčelního kloubu) a certifikát s jeho vyhodnocením, pokud však hodláte se psem sportovat na rekreační úrovni, není vystavení certifikátu zapotřebí. Doktor vaše zvíře zrentgenuje a řekne vám, jak na tom jeho pohybový aparát je a jestli je opravdu vhodné s ním sportovat. (doporučujeme na tato vyšetření a s nimi spojený začátek sportovních tréningů vyčkat minimálně do 15 měsícu věku zvířete). 
Při sportu se nejen extrémě zatěžují klouby, ale také srdce, proto není od věci připojit i Kardio vyšetření (to doporučujeme i u fen na nichž plánujeme odchovat potomstvo), abyste měli jistotu, že psí srdíčko zátěž ustojí a pes nezkolabuje. 
Jak už bylo řečeno, k uchovnění malamuta je potřeba vyšetření DKK a ještě DOCH (dědičné oční choroby), pokud se chystáme nakrýt fenu a nebo naopak připustit našeho psa, je řada nepovinných vyšetření, které můžeme udělat, a určitě není od věci se nad některými z nich zamyslet.

Před připuštěním zvířete

Vyšetření kvality spermatu a genitálií:

Spousta z nás si vybrala krycího psa, zkontrolovala rodokmeny, vyšetření očí, kyčlí atd. Nebo nás naopak někdo oslovil, že by naším psem rád nakryl a my jsme řekli ano, náš pes má vyšetření v pořádku.
Ale je opravdu vše v pořádku a je náš pes v takové formě, jak si myslíme?
Vyšetření spermatu je jednoduchý způsob (především u starších psů), který vám jasně řekne jestli má, nebo nemá cenu zkoušet psem nakrýt.
Odebráním vzorku a prozkoumáním pod mikroskopem zda je v ejakulátu dostatek aktivních spermií,zjistíme, jestli je pes opravdu vhodným adeptem na krytí, s tím, že čím nižší je počet aktivních spermií ,tím je menší pravděpodobnost oplodnění.
Při tomto je možná i preventivní prohlídka genitálií, při které se může udělat výtěr a odhalit eventuelní kvasinková infekce, nebo jiný problém.
Virologie a serologie:
odebráním vzorku krve, můžeme zjistit, zda je pes opravdu zdravý a nepotýká se s nějakou nemocí. Páření nebo sport jsou velice vyčerpávající činnosti, nemocného psa by mohly oslabit a zhoršit průběh druhotné nemoci, se kterou by si jinak organismus hravě poradil.

Při odebrání krve se dá vyšetřit mimo jiné štítná žláza T4 hormon (hypotyreoza ,nedostatek hormonu, toto se týká především fen).
V krvi je táké možno zjistit přítomnost brucella canis, bakterie, pohlavně přenosná choroba, která způsobuje potraty 45-50 den březosti. U samců způsobuje zvětšení šourku do měsíce po infekci (konečná fáze může způsobit neplodnost a zmenšení varlat).
Herpes virus, tohle slovo asi zná každý chovatel, jedná se onemocnění, které nám může pěkně zavařit při odchovu štěňat. Od problému se sacím reflexem počínaje, úhynem námi piplaného potomstva konče. Herpes virus jde také diagnostikovat krevním vyšetřením, pokud je rodič nakažen, dá se očkovat (před krytím a v první fázi těhotenství) přičemž štěňata nebudou virem ohrožena na životě , ale ponesou si ho s sebou po celý svůj život. Pokud vyšetření prokáže, že naše zvíře bylo herpes virem nakaženo, je na našem uvážení, zda jej nakryjeme a odchováme potomstvo (my však tuto možnost nedoporučujeme). Nakažení štěňat přitom nejčastěji proběhne až při porodu z krve a porodních sekretů.

před krytím je u feny také možnost vyšetření hladiny progesteronu v krvi, který nám napoví, kdy fena bude ovulovat a bude připravena k páření. 3,1-4,5 ng/ml krytí za 2-3 dny, 4,6-8 ng/ml krytí za 1-2 dny, 8,1-16 ng/ml okamžité krytí.

Výtěry po páření:

Po nakrytí feny jde udělat poševní výtěr (cca 4-7 den od spojení), ten může potvrdit přítomnost bakterií, kvasinek nebo bílých krvinek a my tak včasným použitím desinfekčních roztoků, nebo antibiotik pro těhotné feny předejdeme nebo zaléčíme počínající zánět ohrožující zvíře i samotný budoucí vrh.

RTG/ SONO a Kardio

Na ultrazvuk jdeme většinou s fenou 20-25 den od spojení, abychom potvrdily březost.
Je však možné vyšetřit fenu ultrazvukem před samotným spojením, zda nemá cysty na vaječnících nebo problém s ledvinami.
Vyšetření srdce nám může ukázat šelest nebo jinou vadu na srdci, která by mohla komplikovat těhotenství feny a ohrozit ji i na životě.
Jak už jsme zmínili, 20-25 den jde potvrdit gravidita ultrazvukem.
Pokud ovšem fena 62 den stále neporodila, bylo by vhodné vyšetření zopakovat a ujistit se kontrolou srdeční činnosti že jsou štěňata v pořádku. Cca 45 den by měli být krásně na rentgenu vidět osifikované kostry plodů. My tímto vyšetřením můžeme zjistit, jak početný náš vrh bude, a u porodu si tak snadno ohlídat, zda z feny vyšli všechny plody.

Kastrace zvířete a narkoza 

Kolem kastrace je spousta pověr a mýtů. Jeden z nejznámějších bludů je, že každá fena by měla mít alespoň jednou štěňata . Fena, co odchovala vrh, je podle babských pověr odolnější, né-li až imunní proti zánětům dělohy a tumorům. To je ovšem hloupost, kterou nikdy nepotvrdila žádná provedené studie. Naopak, místo toho, abychom fenu ubránili, ji svou nevědomostí vystavujeme vyčerpání z porodu a případným potížím v těhotenství, riziku úmrtí při porodu, výdajům za očkování, odčervování, krmení a další péče o štěňata. V neposlední řadě pak pokud máme zvíře bez pp nebo není čistokrevné zabráníte kastrací i tomu, že vámi odchovaná štěňata jednou skončí v útulku, jelikož i přes vaší snahu je ubytovat do nejlepších rodin přestali své páníčky bavit nebo se stalo cokoli jiného. 

Oproti nepotvrzeným babským povídačkám existují studie, které jasně v číslech vyjadřují, jak účinnou prevencí kastrace je. 

kastarce feny:  před prvním háráním (cca 6. měsíc života -  věk závisí dle plemene kvůli rozdílům v termínu, kdy se hárá) vám 100% zajistí, že nebude mít tumory mléčné žlázy, po prvním hárání se dostaneme na 75% pravděpodobnost, že fena nebude mít tumory na mléčných žlázách. Pokud fenu kastrujeme po druhém menstruačním cyklu, vliv na vznik tumorů na mléčných žlázách již zákrok nemá. I přesto stojí kastrace za zvážení, jelikož slouží i jako prevence zánětu dělohy, falešných březostí, hormonální dysbalance a vzniku cyst na vaječnících. 

Kastrace psa: U samců je kastrace poměrně jednodušší, už jen proto, že zákrok není tak složitý jako u samic. Pokud jste nikdy nepřemýšleli o kastraci svého psa, ale víte, že ho nikdy nebudete nechávat plodit potomky, nebudete s ním jezdit po výstavách (pokud máte psa s pp je podmínkou mít dvě viditelně sestouplá varlata v šourku, jinak je pes diskvalifikován) atp, tady je pár důvodů, proč se nad kastrací zamyslet. Pes se kastruje od věku 8-10 měsíců. Sterilizace psa slouží k zamezení výtoků a zánětů předkožky, eliminuje stresy s okolními fenami, které prochází menstuačním cyklem (kňučení, špatné přijímání potravy, časté močení, útěky atp)  a hlavně v pozdějším věku problémy s prostatou, která reaguje na testosteron. U starších psů se totiž mohou objevit na prostatě záněty, cysty či tumor. Prostata tím, jak se zvětšuje, může začít  tlačit na orgány pánve, což může způsobit problémy s perianální kýlou("boule vedle zadku") ...u všeho se doporučuje kastrace. 

Abychom byli opět objektivní, nezapomeneme zmínit i nejčastější rizika a případné vedlejší následky provedené kastrace. Často zmiňované riziko je možnost pokastrační inkontinence z důvodu poklesu hormonů - to se dá ovšem vyřešit medikací a veterináři se s tímto problémem nesetkávají často. Dalo by se říct, že je to opravdu nemilá náhoda a ne pravidlo. Větším rizikem je s kastrací otálet a ať již psa nebo fenu nechávat kastrovat v pozdějším věku, až když se problémy projeví. Nejen věk, ale i rozvíjející se nemoc, zvyšují riziko komplikací při narkoze. 

A tím se dostavame k druhemu tématu této části: 

Narkoza: 
Někdy se může stát, že pes musí být uspán. Důvodů může být mnoho, ať se rozhodneme zvíře kastrovat, nebo je nezbytná operace naše mazlíčka. Narkoza není věc, nad kterou můžeme jen tak mávnout rukou a každý majitel by měl mít alespoň základní přehled o tom, co vlastně narkoza je a jak probíhá. 

Anestezie neboli narkoza se dá rozdělit do dvou základních typů, injekční a inhalační.



Injekční se dále dělí na jednorázovou do svalu, kdy se celá dávka potřebná pro zákrok aplikuje do svalu najednou, tato metoda je však špatně regulovatelná, i když je nejlevnější (Naše veterinářka říká:"Podle mě u psů je toto řešení zastaralé a nebezpečné a taky neefektivní. Anestezie se špatně prodlužuje, pokud se třeba z nějakého důvodu zákrok protáhne).
Druhou variantou je kontinuální injekční anestezie, kdy se pes uvede do anestezie kombinací anestetik do žíly nebo svalu. U této metody může být dávka i 10x nižší. Během zákroku se aplikují anestetika každých 10-20 minut podle potřeby po malých dávkách (proto kontinuální).
Podle naší veterinářky je rozhodně bezpečnější, protože nehrozí riziko předávkování. 
Výhodou také je, že se po zákroku zvřeti píchne antidotum, který vyblokuje anestetika, a pes se rychle budí. Tato metoda je ovšem dražší než přímá anestezie do svalu. Je ale vhodné si položit otázku, jestli chceme na psovi šetřit, nebo nám jeho zdraví a bezpečnost stojí za příplatek.

Inhalační anestezie probíhá tak, že se pes uvede do anestezie jako u injekční anestezie - sval/žíla podle situace. Po té co usne je provedena intubace, zavede se hadička do dýchací trubice a připojí se na anesteziologický přístroj s plynem, který míchá anestezii s kyslíkem. Ten bývá napojený na monitory kontrolující dech, tep, saturace tkání kyslíkem, tlak atd.
Podle veterinářů je toto asi nejšetrnější a nejbezpečnější způsob narkozy, bohužel však touto možností nedisponuje každá veterinární klinika či ordinace a také je ze zmiňovaných možností nejdražší.

Rozhodně by mělo být považováno za standard každé anestezie klinické vyšetření s poslechem srdce, plic a ideálně i provedený krevní rozbor, s hlavním zaměřením na játra a ledviny, u starších psů by to měla být podmínka, u mladších rozhodně doporučujeme.
Pokud má veterinář podezření na srdeční obtíže, měl by před uvedením do narkozy psa vyšetřit kardiolog.

Rizika anestezie: 
nejčastější riziko je, že je pes po anestetikách doslova sjetej (a to po ketaminu). Kvílí, protože je zmatený a dezorientovaný. Ketamin skvěle zabírá na bolest a hezky po něm psi spí, ale u delších zákroků pak můžou zvířata doslova vyvádět při probouzení. To může majitele šokovat, protože si může myslet, že pes trpí bolestí, a přitom je jen jeho chování ovlivněno podanými léky. 
Po anestezii se může v některých případech oběvit zvracení nebo dehydratace či podchlazení. Proto je lepší dát po narkoze infuzi a vyhřívanou podložku, aby se tělo propláchlo a prohřálo.
Při anestezii zvíře nezavírá oči, takže pokud by je vet "nepromáznul" mohlo by vysychání rohovky přejít až ve vřed.
Jak už bylo řečeno, po probrání z narkozy může zvíře zvracet, být zmatené, někdy i agresivní ( jak dokazuje případ, kdy naší veterinářku pokousala po probrání z umělého spánku mainská mývalí kočka). Někdy se pozákrokový stav může protáhnout kupříkladu v podobě nechutenství až do druhého dne. 
I při zákroku může vzniknout komplikace v podobě pomalého srdečního tepu a dechu, což může vyústit i v zástavu srdce. Prostě jako u lidí, každá anestezie je svým způsobem riziko a doktor se musí snažit toto riziko co nejvíce snížit.
Po zákroku se může objevit i embolie, ale nejčastější jsou komplikace po zánětech dělohy, když už je zánět i v krvi a vznikne sepse, nebo když je ruptura dělohy či její torze a zánět přestoupí z dělohy na pobřišnici a střeva. Tomuhle riziku se dá opět předejít včasným vykastrováním našeho mazlíčka. Dalším případem, kdy nejsou komplikace překvapením, bývají zákroky prováděné na zubech. Především u starých psů. Bakterie ze zubů se zanesou krví do ledvin a do srdce, takže se může stát, že nakonec veterinář řeší psa doslova se shnilými zuby, selháním ledvin a zánětem srdeční chlopně. Jak opět říká naše veterinářka:" Ideální je, když k zákroku na zubech majitelé nechtějí předoperační vyšetření krve, aby nějakou tu korunu ušetřily. To je pak asi nejproblematičtější pacient co potkávám".
Aby náš pes nemusel podstupovat narkozu kvuli čištění zubů, můžeme použít různé kartáčky, nebo kelpu. V dnešní době je mnoho přípravků určených k péči o psí chrup a jejich pravidelné používání snižuje pravděpodobnost nutnosti zákroku. Kelpu je vhodné použít, i když pes do narkozy musí, minimálně 14dní dopředu se může kelpa psovi podávat, aby plak a nečistoty změkly a snáze se odstranily.

Jak by měl pes po narkoze vypadat

Když odchází pes po anestezii domů a zpět do péče majitele, měl by vypadat asi takto: mít růžové sliznice, být orientovaný, schopný chůze se správnou, nebo jen mírně nižší teplotou. Než se teplota psa po probuzení srovná do normálu, to může trvat i několik hodin. 
Po anestezii by mělo být zvíře doma v klidu, teple, pod dohledem a mít jídlo a vodu dle instrukcí veterináře (rozdíly v přijmu vody a jídla jsou dle použité anestezie, závažnosti a typu zákroku).
Rozhodně je před narkozou dobre udělat zvířeti hladovku, jak dlouhá by měla být vám už řekne veterinář opět podle toho, jaký zákrok a anestezii se chystá zvířeti provést.


Interupce (Potrat u fen) 


Může se stát, že nám fena, pokud není kastrovaná, neúmyslně zabřezne.
Ať už ji nakryl pes stejné rasy nebo kříženec, je vhodné zvážit, jestli je fena připravená a jestli je vůbec vhodné na svět přivést potomstvo, nebo těhotenství ukončíme.
Nežádoucí březost už se neřeší hned po nežádoucím krytí, jak tomu bylo dříve, ale až po potvrzení gravidity ultrazvukem (20-25 den od spojení). 

Pokud je březost potvrzena, máme v podstatě 3 možnosti.

1) Nechat fenu vrh donosit a přivést na svět nové potomstvo, kterému se pokusíme zajistit dobrý a plnohotnotný život.  

2) Podle nás nejlepší způsob v případě nechtěného těhotenství je březost operativně ukončit a při tom fenu nechat ideálně vykastrovat. 

3) Interupční injekce: Tato možnost se opět provádí až po potvrzení březosti, nikdy ne dříve. 
Alizin, který je zvířeti podán, vyvolá sice potrat, ale má silnou místní reakci. Ta vyvolává zvracení, horečky, třas, nechutenství atp. Nehledě na to, že cena za podání látky je mnohdy podobná jako cena chirurgicky provedené interupce s kastrací. Doporučujeme tedy, pokud byste nad podáním této látky někdy přemýšleli, důkladně si zvážit všechny možnosti.


Přivést na svět malá štěňátka je zajisté nádherné, ale je potřeba zamyslet se nad tím, jaký budou mít další život. Zda neskončí někde v útulku, nebo vyhozené na ulici. Tato problematika se dnes netýká jen křízenců, ale i čistokrevných psů, jimiž útulky doslova přetékají. Proto, pokud vaše fena nechtěně zabřezla, zvažte, jestli možnost interupce nebude vhodným řešením, a pokud ano, konzultujte s veterinářem, která varianta je nejvhodnější pro vaše zvíře. 


                                 Eutanázie  

Bohužel i tato volba se nám někdy postaví do cesty a my si pak jen říkáme, jestli jsme v roli milosrdného spasitele, který našemu příteli ulehčí nesnesitelné trápení, nebo jsme v roli kata a zvířeti nepomáháme, ale vraždíme ho.

Je velice žalostné pozorovat zvíře v bolestech, jak přichází o síly a pobyt na tomto kouzelném světě je pro něj utrpení, ale stejně tak se upínáme k naději, že by se přecijen mohl stát nějaký ten zázrak a karta by se mohla otočit, náš čtyřnohý kamarád by vstal a začal zas běhat a zkotačit kolem nás, jako tomu bývalo dřív. Žel bohu, takové případy se stávají jen zřídka. Neříkáme však, že nemá cenu o život svého zvířete bojovat. Většinou píšeme něco jako "tady je několik rad, které vám pomůžou" atp.
V této části je ovšem nečekejte. Bolest nezmizí, jen upadne v šeď zapomění, ale někde ve vás již zůstane navždy. Zbudou jen vzpomínky s hořkosladkým bolavým nádechem a zvláštní bolest kdesi uvnitř vaší duše. Vzpomínáme na přátele, kteří nás opustily a rány jako by se opět otevíraly a začaly krvácet. 

Pokud jste v takové situaci, že se musíte rozhodnout, jestli zvíře nechat uspat nebo ne, pokuste se zahodit alespoň na pár minut všechnu tu bolest a žal za hlavu, vypněte své emoce, které vám kalí zdravý úsudek, a zeptejte se lékáře na toto: Pokud budeme bojovat, je alespoň mizivá šance na výhru, nebo jen budeme prodlužovat agonii neviného tvora? Bude trpět hodně, pokud se rozhodneme nechat ho žít i s nechtěným prokletím, které mu život přichystal? Je jeho osud opravdu nevyhnutelný? 
Pokud by se mělo naše zvíře trápit a trpět, bylo by od nás velice kruté a nezodpovědné držet ho jen o malou chvíli déle mezi námi a prodlužovat delírium, které prožívá. Věřte nám, že dobrý a poctivý veterinář nikdy neuspí zvíře, u kterého to není nezbytně nutné, a pokud vám sdělí tu nemilou zprávu, že je tento postup nejvhodnější cestou, opravdu byste měli zvážit, jestli vaše emoce převáží rada odborníka. 
Pokud je boj marný a nemá smysl, nenechávejte zvíře o samotě. I když je to těžké, asi každý by chtel odejít na věčnost vedle někoho, koho miloval, pro koho žil a dýchal. Bohužel i my víme, jaké to je, když život někoho, koho milujete, vyhasne ve vašem náručí, ale i to je cena, kterou za život se psem musíme zaplatit. 

Jediné, co vám asi může být slabou útěchou je, když na otázku: "Udělal jsem od první chvíle až do té poslední pro svého mazlíčka vše, co bylo v mých silách a dopřál jsem mu život který by stálo za to prožít znovu?" bude znít odpověď: "ANO!"

I když Buzz nebyl utracen, jeho případ stojí za zmínku. Buzz, v útulku pojmenovaný jako Sklář, byl obětí krutého a nelidského zacházení. Do útulku se dostal s velkým množstvím řezných ran po celém těle, které nasvědčovali tomu, že byl pořezán, nebo byl prohozen sklem. Byl to ovšem velký bojovník a i když byl nalezen v kritickém stavu, s obrovskými řeznými ranami po celém těle v louži vlastní krve, svou bitvu s nepřízní osudu vyhrál. Veterináři usoudili, že pes může přežít a bojovat stojí za to, a Buzz jim dokázal, že měli pravdu. V útulku se k některým dobrovolníkům nechoval zrovna nejlépe, byl to pes s minulostí. Několikrát byl adoptován, ale jeho sporá a nedůvěřivá povaha hrála v jeho neprospěch a byl vždy vrácen. Nakonec se Buzz dostal do naší péče, kde dožil s láskou a klidem, který si zasloužil. Myslíme, že případ našeho přítele dokazuje, že veterináři opravdu vždy zabojují a udělají maximum pro to, aby zvíře přežilo, a jdou kolikrát za hranice svých možností. Pokud tedy zvěrolékař nevidí jinou možnost než eutanazii, je opravdu dobré zamyslet se, zda nejsme náhodou v roli krutého sobce, který zvířeti jen prodlužuje trápení ačkoli je nám myšlenka na jeho uspání sebeodpornější.