V následujících článcích se vám pokusíme poradit, jak si vybrat plemeno a štěně tak, aby jste byli co nejvíce spokojeni se svým čtyřnohým členem rodiny.

Výběr plemene:

Přijde mi, že v dnešní uspěchané době lidé čím dál méně rozumí psům a dělají zbytečné chyby, jednou z těch prvních bývá už samotný výběr plemene. Často si lidé pořizují psa na základě exteriéru, např.: "Líbil se mi Jack Russell teriér, tak jsem si ho pořídil. Pak jen nestačím žasnout, kolik pohybu a času musím psovi věnovat, aby byl spokojený a nedělal mi ze života peklo.
S podobnou problematikou se v kynologickém světě potkáváme velmi často. Ano, pes se vám musí líbit, ale zároveň každé plemeno potřebuje specifickou péči a pozornost. Je nesmysl pořídit si čínského chcholatého psa do kotce, stejně tak, jako vzít týraného vystresovaného staforda z útulku do bytu 1+1 v centru Prahy ke třem malým dětem.

 Je důležité položit si základní otázky. Kolik mohu psovi věnovat času a jak ho s ním chci trávit? Bude výchova mého přítele těžká? Zvládnu jí? Jaké mám finanční možnosti? (je velký rozdíl krmit čivavu nebo Německou dogu). Hlavně u párů s dětmi doporučujeme otázku: Je mé dítě alergické? Včasným zjištěním alergie na srst nebo roztoče se vyhnete zlomenému dětskému srdci, zbytečnému finančnímu výdaji za pořízení štěněte a výbavy a zároveň ani psí mimino nebo starší pes s nadějí, že u vás najde domov, nebude zklamaný.

Ideální je zajít na kynologické cvičiště, které je prakticky v každém měste, a promluvit si s výcvikáři o povahách plemen. Na veterině vám zase doktor pomůže s informacemi o častých nemocech jednotlivých plemen.

Samotní chovatelé vám zprostředkují reálné setkání s jednotlivími psy. Možností může být i výstava psů, kde si můžete porovnat velkou řadu plemen a promluvit si s jejich majiteli. Nevybírejte psa tak, aby byl doplňkem vašeho šatníku a bytu, ale aby byl doplňkem vaší duše a mohli ste spolu prožít plnohodnotný život. 

Proč Psa s PP a jak vybrat chovatelskou stanici


Co je to PP? 

Pokud jste dospěli do fáze, kdy máte vybrané plemeno a hledáte, odkud psa pořídit, je dost pravděpodobné, že si pokládáte otázku, jestli psa s pp nebo ne. Co to pp je a k čemu by mi vlastně bylo? PP znamená průkaz původu psa, který je v postatě takovou zárukou, že Jorkšírský teriér, kterého jste si koupili, je opravdu Jorkšír a nevyroste vám z něj 25kg pes. Často slýcháme, že psi s pp jsou víc nemocní než psi bez pp. Nevíme, kdo s tímto tvrzením přišel, ale aby pes dostal průkaz původu, musí projít oba jeho rodiče bonitací, ke které jsou potřebné zdravotní vyšetření. Tím pádem se nemohou dostat do chovu jedinci, kteří vyšetřeni nebyli, nebo u nich vyšetření nedopadly zrovna nejlépe. "Prodám psa bez pp po rodičích s pp"; častý inzerát ze kterého na mě osobně jdou mdloby. Pokud mají rodiče zvířete pp a vím, že aby štěňata dostaly také papíry, musí rodiče projít bonitací, tak si každý průměrný český soudruh zvládne spočíst, že jedna a jedna jsou dvě a tady nemůže být něco v pořádku. Buď rodiče zvířete bonitací neprošli, nebo se za sladkými slůvky někde v pozadí skrývá jiný háček. Neříkám tím však, že průkaz původu psa je 100% zárukou na štěstí, nebo že bez něj mám zvíře umře po první procházce. Pokud hledáte pejska na gauč, který pro vás bude parťákem a společníkem, nemáte výstavní ambice a chcete pejska pro radost s tím, že vám je jedno, jestli je pes čistokrevný, určitě můžete nějakému staršímu pejskovi v útulku udělat pěkný život.

Cena psa s PP:

Jeden z rozhodujících faktorů u pořizování mazlíčka je cena. "Papírový pes bude stát jmění, a když s ním vlastně nechceme nic dělat a bude to jen kamarád, je pro nás rodokmen zbytečný." Tohle je častá úvaha lidí při výběru. Ne vždy tomu tak je. Lidé, kteří nemají s chovem psů moc zkušeností, si myslí, že zvířata s průkazem původu jsou vždy načesaní šampioni a neznají nic jiného než výstavy. Každý vrh je individuální, v jednom se může narodit několik budoucích šampionů, v jiném třeba ani jeden a často se podle toho odvijí i ceny zvířete. Pokud chovateli řeknete, že chcete psa na mazlíka a o výstavy ani sport nemáte zájem, většinou je cena zvířete výrazně nižší než u pořízení psa, se kterým chcete dále profesionálně pracovat a třeba se zapojíte i do chovu. Rozdíl kupní ceny za papírové zvíře oproti bezpapírákovi je pak často tak malý, že je vhodné se zamyslet, jestli pro nás přeci jen pes s průkazem původu nebude lepší volba. 

Co je vlastne chovatelská stanice?

Chovatelská stanice (zkráceně CHS) je úředně uznané místo na chov čistokrevných zvířat určitého druhu, nejčastěji psů a koček. Na založení chovatelské stanice je potřeba registrace. U  nás v ČR pod ČMKU (českomoravskou kynologickou unií), která žádost zašle na FCI (Fédération Cynologique Internationale), pokud je žádost schválena, obdrží majitel statut mezinárodně chráněné chovatelské stanice a tím se oficiálně stane chovatelem. S tím je spojený i určitý standard, nejen životních podmínek chovaných zvířat a péče o ně, ale zároveň i chovatelský servis. Z kvalitní chovatelské stanice by určitě nemělo odejít zvíře, které není řádně očkované, odčervené a pravidelně kontrolované veterinářem. Většina CHS dává ke zvířatům startovací balíček v podobě výbavičky pro štěňátko (nejčastěji granule, mysky, vodítko, obojek, hračky atp.). Samozřejmostí je i řádná kupní smlouva s dokladem o zaplacené částce. Určitě se vám nestane, že by vám dobrý chovatel předal zvíře někde na parkovišti v obchodní zoně Praha Černý most a vy jste o něm už v životě neslyšeli. 

Jak chovatelskou stanici vybrat:

Většina plemen psů má vlastní klub, který má na svých stránkách seznam chovatelských stanic zabívajících se chovem daného plemene, popřípadě se dají vyhledat chovatelské stanice i přes ČMKU. Podle našeho názoru by vám měla chovatelská stanice sedět v každém ohledu, měli by se vám líbit chovaní psi a jejich životní podmínky a s chovatelem byste si měli rozumět. Právě chovatel se stane vaším mentorem a mnohdy přítelem na dlouhá léta a často i po zbytek života. Prožívá s vámi úspěchy i nezdary, nemoci i běžné dny a jednou bohužel i to¨, když vás čtyřnohý kamarád opustí. Radí vám, jak z vašeho mazlíčka vypiplat to největší zlato pod sluncem, a je tu pro vás vždy, když ho potřebujete. Proto je důležité, aby vám opravdu sedl a měli ste si co říct, sdíleli podobné názory na psy atp. Každá stanice má jiné možnosti a s tím spojený jiný chovatelský servis. Pokud víte, že často jezdíte na dovolené a psa s sebou nebudete moci brát, je dobré vybrat kupříkladu takovou CHS, kde nebude problém psa ohlídat, aby byl u chovatele a ne odložený ve psím hotelu. Musí vám také sedět kupní smlouva a chovatel by měl být v případě vašeho nesouhlasu schopný kompromisu. V každém případě doporučujeme všem navštívit více chovatelských stanic, porovnat si jednotlivé standardy v každé z nich a nerozhodovat se na základě euforie. Je lepší si na zvíře počkat delší dobu, než udělat ukvapené rozhodnutí a nebýt spokojený.

Výběr štěněte:

Výběr nového štěněte je velice náročná disciplína, i když se to tak na první pohled nemusí zdát. Sami jsme si tímto procesem několikrát prošli, a řekneme vám, vybrat štěně, které pro vás bude to nejlepší, není vždy jednoduchý úkon. Je spousta názorů a pouček, jak štěně vybírat. Dohadovat se o tom, které jsou ty správné nebo nejlepší, není zrovna to, čím bychom se chtěli zabývat. Místo toho vám řekneme, jak vybíráme štěně my a jak vypadá takový výběr štěněte v naší chovatelské stanici.

První, co u nás zažijete, je vítání dospělých psů, kteří se na vás občas doslova vrhnou, a zjišťují, kdo jste, co popřípadě nesete a jestli z vás nevypadne nějaký ten pamlsek. Poté probíhá dlouhý rozhovor o tom, jací vlastně malamuti jsou, jaké mají povahy, návyky, klady a zápory.  Určit, jaké štěne je pro vás to nejlepší, by měl chovatel, jelikož zná své psy a tráví s nimi spoustu času. Pokud jste sportovec, který chce psa, se kterým bude jezdit na kole, běhat, chodit plavat a podobně, určitě vám nenabídneme líné štěně, které kouká jen na to, jak vylézt na gauč a válet se u misky se žrádlem a u televize. Naopak, pokud jste pracovně vytížený člověk nebo třeba zástupce starší generace s umělým kyčelním kloubem, určitě vám nedoporučíme hyperaktivní štěně, které bude chtít sportovat, a neunavíte ho, ani kdybyste s ním uběhli přespolní běh. V některých článcích se dočtete, že hyperaktivní štěně nebo líné štěně není dobré volit. Toto jsou zajisté dva extrémy, ale případná hyperaktivita neznamená, že vám ze zvířete vyroste nezvladatelné a neutahatelné monstrum a stejně tak lenost neznamená, že štěně bude nemocné nebo nepoužitelné. Se správným vedením a výchovou si můžete štěňátko vychovat dle svých představ.


Poté co probereme, jak byste se štěnětem chtěli pracovat (ať sport, výstavy, nebo jen mít psa jako mazlíčka a společníka) a do jakých  podmínek štěně půjde, pokusíme se vybrat to nejvhodnější pro vás.  V žádném vrhu nejsou všechna štěňata stejná, každé z nich je individuální a jedinečné, a my se vám je pokusíme přiblížit co nejvíce, abyste opravdu viděli klady i zápory každého z nich. Je důležité, aby štěně působilo dobře na vás, ale také vy na něj. Štěňata by podle našeho názoru neměla být plachá a schovávat se. Pak často přijde okamžik, kdy slýcháme: "Tohle štěně si nás vybralo, to chceme." PRD! Bylo to jen první štěně, co sebralo kuráž, a přišlo si vás prohlédnout. Ve skutečnosti vůbec netuší, že zrovna vy byste si ho mohli odvézt domů.

Naše miminka hned po vypuštění vezmou návštěvu útokem a mnohdy jí vlezou pomalu až do kalhot. To je jedna z věcí, které by měly ukazovat, že štěňata jsou v dobrém prostředí. Nejsou plachá, jsou čistá a voňavá, mají adekvátní výběh a možnost hrát si, nebojí se lidí ani pohybů a jsou prostě hravá a vyrovnaná. Samozřejmě zohledníme při výběru i to, že štěňátka nejsou stroje, takže musí i spát. Pokud vidíte, že štěňata kolem vás hodinu v kuse běhala, hrála si a vymýšlela všelijakou neplechu, není nic divného na tom, že najednou během pár minut všechna odpadnou jako podzimní listí a spí.

U nás funguje pravidlo dvojí socializace, venku a v bytě. Jelikož máme štěňata uvnitř, jsou logicky socializovaná na byt, ale štěňátka po řádném očkování vodíme i ven na procházky, kde si hrají a zkoumají okolní velký svět. Když od nás odcházejí, nejsou to vystresované bytosti, a snažíme se, aby byli co nejvíce připraveni na život.

Před samotným odchodem do nového domova je dobré být se štěnětem v kontaktu několikrát. Lidé, kteří si od nás štěňata odvážejí, za nimi podle svých možností jezdí co nejčastěji, chodí s nimi ven, hrají si, atp. Štěně si na ně postupně navyká a budoucí majitel vidí, jak štěňátko roste a prospívá. Když pak odejde od rodné smečky, není to pro něj takový šok. Není vytrženo cizím člověkem do neznámého prostředí, ale jde se svým kamarádem, kterého zná a má rádo. Jedna z nejčastějších žádostí o radu bývá: "Přivezli sme si štěňátko a ono pořád pláče, bojí se, křičí když odejdeme z bytu, a pak si sousedi stěžují." Mezi štěnětem a dítětem není zas tak velký rozdíl, stejně jako malé dítě bude bez matky plakat vedle cizího člověka, tak i štěně bude naříkat, pokud vás nezná, a vy jej z ničeho nic odvedete pryč od všeho co zná. Proto je postupné navykání ideální způsob, jak vykročit do života tou správnou cestou.

Na co si dávat Pozor!

Zejména v posledních letech se setkáváme s pojmem množírna, ale co to vlastně taková množírna je? Množírny bývají spíše specialitou majitelů nepapírových psů, ovšem nevylučujeme možnost, že se s nimi setkáte i mezi chovateli. To, že chovatel odchová nebo vlastní větší počet zvířat, ještě nutně neznamená, že je množitel. Pokud zvířata žijí v čistých a dostatečně velkých ubikacích, mají možnost výběhu nebo pravidelné procházky, jsou pod kontrolou veterináře, pravidelně očkovaná, odčervovaná a dobře živená, nejsou nijak zanedbaná a na fenách není odchováno víc vrhů než dovoluje chovatelský řád, nelze a ani by nebylo správné takového člověka označovat za množitele.
Tady je několik rad a typů na co dávat pozor a jak předejít chybám:

Pokud si pořizujete svého prvního psa, bylo by lepší vzít si s sebou zkušenější osobu, ideálně takovou, která se vyzná ve vámi pořizovaném plemeni.

Slušný chovatel vás pozve k sobě domů, pokud ne a navrhne vám setkání někde na parkovišti nebo benzinové pumpě, radíme vám od jednání s ním odsoupit. To samé platí v případě, že s vámi nechce podepsat smlouvu o prodeji zvířete, nebo není ochotný vystavit potvrzení platby za zvíře.

Před podpisem smlouvy zkontrolujte stav zvířete, bříška štěňátek by měla být pevná a kulatá, né však oteklá a nafouklá. Někdy se u štěňat může objevit vyhřeznutí pupeční kýlky, což nemusí být závažný problém(na rozdíl od kýly brániční), buď se zatáhne sama, nebo není problém ji snadno odoperovat, chovatel by však měl na tento stav předem upozornit. Štěňata by neměla být apatická, měla by jevit zájem o okolí a být na první pohled zdravá. Oči nesmí být zarudlé s popraskanými žilkami. Zarudnutí kolem konečníku a v uších také nasvědčuje tomu, že zdravotní stav zvířete není ideální. Opruzené tlapičky a boláky jsou jasnými indikátory špatného držení zvířete, stejně tak jako malátnost, zvracení , teplota, nebo vodnatý průjem. Takové zvíře za žádných okolností nekupujte. V naší stanici předáváme zvířata novým majitelům za asistence veterináře, který zvíře před předáním vyšetří. Zvířeti je ještě předem odebrána krev, abychom měli jistotu, že je opravdu zdravé a odchází od nás s kompletní zdravotní dokumentací. 

Nikdy neberte od chovatele zvíře ve věku nižším než je 8 týdnů. 
Štěňátka sice již i v nižším věku přijímají sama potravu, ale nejsou ještě řádně naočkovaná, nemají dostatečnou socializaci a měla by být u matky. Od nás odcházejí štěňata nejdříve ve věku tří měsíců,ideálně pak kolem pátého měsíce věku štěněte. Je třeba si uvědomit, že pokud necháme štěně déle u matky, ochudíme se sice o krásné roztomilé miminko, ale zároveň dopřejeme našemu mazlíčkovy správný vývoj a socializaci, matka a celá smečka mu dají víc zkušeností než dokážeme my i při nejlepší snaze a péči.  Zároveň zkušený chovatel dopřeje štěněti kvalitnější péči, než majitel který má prvního psa, ať již jde o základní hygienické návyky, nebo o správnou výživu. Především správné krmení štěněte je jedna z věcí, které nejvíce ovlivní jeho vývoj a budoucí život. Citlivé zažívání štěněte může člověk nesprávným krmením zničit na dlouhou dobu, né-li na trvalo. Pak se často setkáváme s alergiemi na obiloviny, kuřecí maso atp.  

Nemá cenu uspěchat převzetí psa a je opravdu lepší vyčkat. Především první měsíce věku zvířete ovlivní celý jeho život a správná péče hned na počátku může znamenat, že s námi bude náš pes na tomto světě o dost déle, nehledě na to, že dobře vyvinuté zvíře nebude mít takové sklony k nemocem jako nedochůdče a my se vyhneme zbytečným účtům na veterině.


Výchova štěněte:

Detailní výchově se budeme věnovat na našich stránkách v sekci výcvik. Jak už bylo výše řečeno, majitelé štěňat z naší CHS za nimi jezdí co nejčastěji, než si je převezmou do vlastní péče. Za tu dobu se stihnou se svým mazlíčkem nejen spřátelit, ale také se s ním naučí pracovat. 
Každé plemeno má vlohy na jiné věci a proto by výchova a výcvik měly být uzpůsobeny dovednostem a přirozeným schopnostem zvířete. Asi těžko můžeme po malamutovi, který má silné primitivní pudy, vyžadovat, aby pásl ovce. Je to stejný nesmysl jako chtít po peruánském naháčovi, aby tahal saňe. Neznamená to však, že zvíře bude neposlušné a k ničemu. Se správným vedením a trochou trpělivosti se i z malamuta může stát skvěle ovladatelný pes. Myslím, že krásným příkladem je náš odchov Angel's Song Wofarediok, který často překvapuje účastníky kynologických závodů a poráží nejedno typicky poslušnostní plemeno.